Vychutnejte si každý svůj den – je jenom váš

Ano, teď už jsme v důchodu. Máme na to čas.

Začali jsme s tím už před lety, když jsme byli oba zaměstnaní. U víkendových snídaní. Často jsme překvapili jeden druhého. Během celého týdne jsme oba nasbírali spoustu informací a potřebovali jsme si je navzájem utřídit.

Byly příjemné chvíle, kdy jsme se shodli na tom, co budeme o víkendu dělat. Byly i náročné debaty, kdy jsme se museli dohodnout na nějakém kompromisu. Jeden chtěl na výlet, druhý měl potřebu splnění nějaké povinnosti. Přiznávám, že potřebu úklidu jsem měla častěji já.

Tak jsme si během let vytvořili rytmus činností. Střídání aktivit a odpočinku, střídání vzájemné společnosti a samoty. Řekla bych, že nám to zvlášť v této době pomáhá udržovat se fyzicky i mentálně v kondici.

Každý rituál má své klady i zápory. „Všeho moc škodí i toho dobrého„, říkávala moje babička. Proto máme i dny netradiční. Jedeme na výlet, máme návštěvu nebo prostě děláme nic.

Dělat nic jsem se začala učit hned po rozvodu. Do té doby jsem byla přesvědčena, že se nemohu jen tak zastavit. U televize aspoň žehlit nebo zašívat. Stále uklízet, vařit, dohlížet na učení vždy toho nejmladšího dítěte, zvládat zahrádku.

S dcerou jsme se domluvily na jedné neděli v měsíci, kdy jsme dělaly nic. Jedna taková proběhla v kině, kde dávali celou sérii Pána prstenů. Měly jsme s sebou svačinu a polštářky pod zadek. Bylo to fakt dlouhé.

Jiná neděle proběhla tak, že jsem ráno dala péct brambory ve slupce do trouby a dívala se na pohádky. K obědu byly křupavé brambory posypané strouhanou Nivou (to obě milujeme). Kafíčko jsme si daly u pohádky. Já pak šla na hodinu do vany.

Jindy jsme vyrazily na výlet do okolí Olomouce. Kráčely jsme liduprázdnou krajinou, bylo po letním dešti, všechno kvetlo, vonělo. Svačily jsme v březovém háječku. Z radosti jsme křičely na svět Ahooooooj! Rády na to vzpomínáme.

Od jara se učím. Chci aspoň trochu jít s dobou. Přihlásila jsem se na on-line kurz. Mimo jiné se učím psát články do blogu a tvořit své www. stránky. Občas mám pořádně zamotanou hlavu. Ale když pochopím další krůček, třeba to, co to je shortcode a jak se s ním pracuje, mám ze sebe radost.

A jak se mi hodí znalost sebeprogramování. Když mám pocit, že mi technika přerůstá přes hlavu, zastavím se, uvědomím si, z čeho konkrétně mám strach a jak se u toho cítím. A rozdýchám to nebo proťukám.

Výsledek můžete zhodnotit na blogu.

Využijte své tvořivosti a zbavte se svých strachů.

Mám pro vás průvodce, který vás vždy podrží – ebook Program SPOKOJENOST.

Já se také vracím ke své lektorce nebo do skript. Jdu dál, po krůčkách, ale jdu. Je nás takových víc. Tím zdravím všechny plážovníky.