Pátek 13., na každém kroku téma koronaviru, na první pohled náročný den. Tyto dny nás však vedou k zodpovědnosti. Nejen sama za sebe, ale i za své nejbližší, za spolupracovníky, za spolucestující, za obyvatele obce, města, země. Za planetu.
Jsme přímými účastníky lekce, jak si konečně uvědomit, že jsme jedno. Technika lidstvu umožnila „zmenšit“ svět tak, že cesta kolem světa je možná za pár hodin. Máme svobodu cestovat, zároveň už vlastně není možnost „zavřít se“ před světem jako jedinec. Aspoň v Evropě to je asi nemožné.
Jsme na sobě vzájemně závislí. Jsme v sítích energetických, obchodních, pracovních atd.
Je možnost si v tyto dny vůbec uchovat tzv. chladnou hlavu?
Jednou z možností uniknout panice a strachu je mentální programování. Jde o vědomé programování myšlenek. Pro tyto dny mám pro zájemce toto prohlášení:
I když mám strach z ohrožení koronavirem a cítím tlak na hrudi (nebo sevřený krk, atd….), přesto si uvědomuji svou vrozenou odpovědnost za sebe, za rodinu i za národ, ke kterému patřím. Důvěřuji sobě i svému životu, že vše probíhá tak, jak má, k mému prospěchu i všech zúčastněných
.
Během prohlášení si můžete poťukávat na zápěstí jedné ruky. Když tomu dáte 2 až 3 minuty, dostaví se klid pramenící z důvěry v sebe sama.
Ať nás čeká cokoli, po takovém zklidnění prostě budete vědět, co dělat nebo nedělat.
