Strach z nového webu

S ovládáním domácí výpočetní techniky už moc pokulhávám. Přihlásila jsem se tedy do kurzu. A mám napsat příspěvek, aby bylo co umístit do blogu. Trochu se mi roztřásly prsty. Možná už během několika hodin článek bude číst hodně neznámých lidí. Nebo také nikdo. A co si pomyslí?

Prezentuji se jako mentální programátorka. Jak tedy zpracuji tento konkrétní strach – co vyplodím? Jak to bude na webu vypadat? Osloví to vůbec někoho?

Především se nadechuji. Děje se přesně to, co jsem chtěla. Učím se pracovat ve svých webových stránkách, mám tolik myšlenek, o které se chci podělit, tolik příběhů z poradny.

Jsem vlastně pamětnicí užívání výpočetní techniky. V 17 letech jsem se začala učit psát na psacím stroji všemi deseti – jak se mi to teď hodí. Kolem své třicítky jsem v zaměstnání chodila do „děrárny“ – tam jsem přes něco jako kalkulačku zadávala čísla, která se formou děrných štítků pak přeposílala do okresního města ke zpracování do výpočetního střediska. Sestavy výplat a dalších výkazů přišly zpět do 3 až 5 dnů.

Své první školení na T 602 jsem absolvovala v roce 1991. Naučila jsem se i programování jednoduchých tiskopisů. Od té doby to byly technické skoky ani ne po letech ale po měsících. Dnes je samozřejmostí výpočetní technika doma, v mobilu, všude.

Zatím jsem vždy zvládla to, co jsem potřebovala. Těším se na dobrodružnou cestu. Chce to vlastně jen změnit úhel pohledu na situaci. Naříkat, že je pořád něco nového nebo že kdo není na FB nebo webu, tak že není. To není můj styl. Naopak se těším, že se naučím, pochopím, možná časem ještě poradím.

A ještě naplním svůj záměr – Je nutné ukazovat cestu, jak se vypořádat se strachem a nemocí.